Z vlastních myšlenek - 1 kapitola "Mattheova smrt"
‘‘Doriz je to pravda'' – řekl tichým hlasem Dogen ''Matt je mrtvý''.
V hlavě se mi najednou nahromadilo tolik myšlenek, celé moje tělo bylo jako kdyby ho někdo hodil do ohně. Všude po celém tělo jsem cítila jako by na něm bylo sta tisíce sirek, které hořely, a já se nemohla ani pohnout, nedokázala jsem ani jednu dát pryč. Pořád jsem v hlavě slyšela 'je mrtvý, je mrtvý, je mrtvý' – pořád a nešlo to zastavit. Před očima se mi zobrazovala spousta vzpomínek na Matthewa. Na mého syna, který ukončil život ve svých 3 letech.
''Lžeš!'' - zasyčela jsem na Dogena a hlas se mi chvěl. V celém těle se mi začalo shromažďovat tolik nenávisti, tolik kolik není ani v jedné zemi která má nad 10 tisíc obyvatel. Dogen ke mně přistoupil blíž ''ale ano, je to pravda''. Odstoupila jsem od něj asi 2 metry a zadívala jsem se do země. Do očí se mi ani nehrnuly slzy, dokonce jsem se ani nenadechovala, nehýbala, nic. Zbláznila jsem se, nebo jsem se alespoň chtěla zbláznit. Chtěla jsem, aby ze mě byl cvok, který ani neví o světě.
Nevím, jak dlouho jsem tam ještě stále, mohlo to být klidně i hodinu. Když jsem se ohlídla kolem sebe, stála jsem naprosto sama uprostřed jungle. Ani jsem si nevšimla, kdy odešel Dogen. Píchalo mě u srdce. Pokaždé co jsem si vybavila tu malou, roztomilou tvářičku s blonďatými vlasy a zářícími očima, tak jsem ucítila, jako kdyby mě někdo bodnul. V tuhle chvíli mi do hlavy přišlo jen jediné ‘Jacob zabil mého syna. On jediný by to udělal‘. Nenávist ve mně pořád rostla. Z očí se mi začaly valit slzy a já se rozběhla k Jacobové chatce. Běžela jsem přes jungli a oči jsem měla tak zalité slzami, že jsem ani skoro neviděla na cestu. Přála jsem si, abych zakopla, praštila se hlavou o zem a zemřela. Ale běžela jsem tak opatrně, že jsem spadnout nemohla, proto jsem si přála, abych alespoň Jacoba našla, jak leží mrtvý na zemi.
Konečně jsem doběhla k Jacobově chatce. Mocně jsem pěstmi zabušila na dveře. Po chvilce Jacob vyšel z chatky. Na tváři měl zářivý úsměv. V tu chvíli jsem ho nenáviděla ještě víc.
‘‘Ahoj Doriz co ta-‘‘ – bohužel svojí větu nedořekl, jelikož jsem se na něho vrhla.
‘‘Ty hajzle! Ty svině!‘‘ – křičela jsem a mocně jsem ho pěstmi mlátila do obličeje a do hrudníku. Z nosu i ze rtu mu začala téct krev. Pořád jsem plnou silou bušila do jeho tváře, a cítila jsem, jak tu nenávist ze sebe pomalu ztrácím. Každý úder mě zbavoval malého kousíčku nenávisti, která ve mně byla. Najednou mě někdo strhl na stranu. Přes zaslzené oči jsem špatně viděla, poznala jsem ale, že je to Elis.
‘‘Doriz nech toho‘‘ vykřikla na mě ‘‘o co tady jde?‘‘ posadila mě na zem a klekla si naproti mně. Jednu ruku měla položenou na mém rameni a dívala se mi do očí.
‘‘Co to mělo znamenat? Co se stalo, že jsi najednou začala z Jacoba mlátit duši? ‘‘ dívala se na mě a bylo poznat, že měla o Jacoba strach. V téhle chvíli jsem to nedokázala pochopit, byla jsem tak plná nenávisti, že jsem ani nebrala ohled na to, že Jacob je přítel mé nejlepší kamarádky, a já ho před jejíma očima málem utloukla k smrti.
‘‘Ovšem! Jsi na jeho straně! To je jasné!‘‘ zasyčela jsem na ní. Rychle jsem stala ze země a dívala se na Jacoba. ‘‘Jak je si ty svině? Jaké je to zabít?!‘‘ vykřikla jsem na něj. ‘‘Ale pokud já nemůžu zabít tebe‘‘ sykla jsem na něj a podívala se zlostně na Elis ‘‘Budu muset zemřít já!‘‘ – to byla věc, kterou jsem myslela vážně. Když nezemře on, tak já. Rychle jsem se otočila a utíkala pryč. Slyšela jsemm jak Jacob vstal ze země a rychle něco říkal Elis.
// scéna z Jacobovy chatky //
Elis: Co to mělo znamenat Jaku? Proč taky vlítla a začala tě mlátit?
Jacob: Nejspíš něco zjistila.
Elis: A co jako?
Jacob: El prosím teď na to není čas, musím jí zastavit! Nic se jí nesmí stát, potom ti vše vysvětlím, dobrá?
Elis: Počkat proč se jí nesmí nic stát?
Jacob: Prosím teď ne
Jacob vytáhl vysílačku, na které něco naťukal a pak si jí přiložil k uchu. „Robbie? Slyší mě? Máme problém, ona to už zjistila. Byla u mě v chatce, začala mě mlátit, ale Elis jí strhla na stranu, a ona pak vyjekla, že když ne zabije mě, zabije sebe“ byl v šoku a nervózní „Musíme ji zastavit. Určitě běžela k útesům a bude chtít skočit, Robbie jí se nesmí nic stát jasný? Běž za ní dobrá? Já vás hned dohoním“ dodal rychle a pak to zavěsil.
Elis: Jacobe, dokud mi neřekneš, o co jde, neodejdeš odsud!
Jacob: Fajn. Prostě jde o to, že Doriz zjistila, že jejímu synovi se něco stalo. Myslela si, že jsem to udělal já, tak proto mě napadla. A teď jí musíme zastavit, aby se nezabila, protože jí potřebujeme.
Elis: Proboha, a… můžu vám nějak pomoct? Možná bych jí dokázala přesvědčit aby to nedělala.
Jacob: To je dobrý nápad! Máš na ní velký vliv! Tak pojď.
Oba vyletěli z chatky a běželi k útesům.
