Odjíždíme
Eywa: (dává nějaké věci do auta….)
Jasper: (vyjde z domu Eywy, a jde k ní….) měla by ses jít rozloučit (usměje se a potom si ruce složí na prsou a opře se o auto).
Eywa: Já vím (zamyslí se) ale nechce se mi do toho.
Jasper: Ty to zvládneš, znám tě (snaží se jí trošku povzbudit).
Eywa: Fajn, jdu na to (otočí se a jde k Jacobovi, který zrovna vyšel z jejího domu, dojde k němu, zastaví se a na chvíli přemýšlí co by měla říct) Jaku (řekne po chvíli tiše) už je čas abychom jeli.
Jacob: (mlčí)
Eywa: Ty víš že se zanedlouho vrátím, a taky víš že tě miluju.
Jacob: Tak proč tady nezůstaneš Eywo? (chytne jí za ruce) přeci bychom to spolu zvládli, copak mi nevěříš?
Eywa: Jaku věřím, ale nevěřím sama sobě. Bojím se, že bych to ublížila, a to bych si nikdy nemohla odpustit.
Jacob: Doteď jsi mi nic neudělala.
Eywa: Protože jsi u mě stále nebyl, a kdybys teď byl, bylo by to pro mne velice těžké. Ty sám dobře víš, že odteď se vše změní. Musím se naučit žít s tím, že žízním po tvé krvi, a proto musím odjet pryč, a tam se naučit žít nový život, abychom mohli spolu dál šťastně žít.
Jacob: Mám o tebe strach (zatváří se ustaraně).
Eywa: To nemusíš, celou dobu semnou bude Jasper.
Jacob: Co když ublížíš jemu?
Eywa: To nejde, je o hodně silnější než já.
Jacob: Chceš říct že jsem slabej a nezvládnul bych to?
Eywa: Jaku (zvedne ruce a položí je na jeho tvář a podívá se mu hluboce do očí) ty víš jak to je, sám víš že Jasper je jediný kdo mě teď může zkrotit, to proto že mě…
Jacob:…stvořil a vychoval (skočí ji do řeči) jo já vím, tuhletu historku už jsem slyšel (odmlčí se).
Eywa: Zdá se mi to, a nebo žárlíš? A nebo to snad tolik vadí že jedu s Jasperem pryč ?
Jacob: Ne, jen…(zamyslí se) mám z toho prostě divnej pocit, ale pokud ti to pomůže, musíme to udělat.
Eywa: Fajn (usměje se na něj, potom si stoupne na špičky a políbí ho na čelo) měj se, a miluju tě.
Jacob: Alespoň tohle mi dovol (vezme jí tvář do dlaní a políbí ji) taky tě miluju (zašeptá a dá jí ještě jednu pusu).
Eywa: (odejde pryč….)
Jasper: (dal všechny věci do auta, a jde k Jacobovi) chápu že je to těžké, ale ona to zvládne, postarám se o ní.
Jacob: (otočí se k němu) věřím ti. Mimochodem, řekneš jí o tom (a toto slovo zdůrazní) že ano?
Jasper: (ohlédne se přes Jacobovo rameno, a vidí že je Eywa daleko) pokusím se.
Jacob: Musíš ji to říct, už nemůžeme dlouho čekat.
Jasper: (udělá několik kroků) já vím, ale je to těžké… (zadívá se do země).
Jacob: Zvládneš to, dosud jsi všechno zvládnul.
Jasper: Fajn, jdu se ještě rozloučit s Alice. Tak se měj (usměje se, potom si dá ruce do kapes a jde k Alice která stojí při Eywě a něco ji říká).
Alice: Taaaaak, jste připravení? (podívá se na Jaspera, potom se ještě usměje na Eywu která si už jde sednout do auta).
Jasper: Ani moc ne.
Alice: Notaaak, zlato (dá mu ruce kolem pasu) ty to zvládneš, vím to (přitulí se k němu).
Jasper: (obejme jí) mám tě moc rád. Pokusíme se vrátit co nejdřív.
Alice: Nespěchejte (podívá se na něj a usměje se) tohle je nutno udělat pořádně.
Jasper: Fajn, měj se (políbí jí a potom si jde sednou do auta).
Alice: (stane si vedle auta aby mohli odjet a začne mávat).
Jasper: (posadí se do auta a zapne si pás) můžeme? (zeptá se Eywy která sedí vedle něj, na očích má velké sluneční brýle).
Eywa: (přikývne, potom ještě zamává ostatním) jdem na to (potom když vyjedou na cestu, opře si hlavu o sedadlo a pozoruje krajinu, mlčí).
Jasper: (taky mlčí)
