Označená (by Jacob Black)
Konečně jsem byl doma. Ty čtyři dny byly dost náročné. Sundal jsem si všechno oblečení a šel do sprchy. Byl jsem totálně unavený a těšil jsem se do postele. Když jsem vyšel z koupelny, všimnul jsem si že jsou na telefonu 4 vzkazy. Poslechnul jsem si je. První byl od Eywy: Jaku prosím, až si tohle poslechneš, tak přijď do domu mého bratra Sebastiena. Víš ten dům na okraji Forks. Je to opravdu důležité. Prosím, Eywa. Její hlas zněl opravdu divně. Jako kdyby byla nemocná. Další vzkaz byl od Edwarda: Jacobe vím že jsi pryč, ale až se vrátíš, zastav se k nám domů za Carlislem. Jde o Eywu, ale nechoď k ní domů. Vlastně do domu jejího bratra. Mám jit ke Cullenovým? Proč? Co se to sakra děje? Další vzkaz byl od Carlisle který mě taky žádal abych se stavil u něho doma a poslední byl od Sama: Jacobe kde sakra jsi? Neříkal jsi že se zdržíš jen na dva dny? Až budeš doma, ihned se ozvi! Samův hlas zněl velice rozčíleně. Podíval jsem se na hodiny, bylo pul 11 večer. Musím zjistit co se děje. Půjdu hned za Eywou. Oblekl jsem si šortky, vzal si nějaké boty a vyrazil. Trošku jsem bloudil než se mi podařilo najít ten dům. Skoro všechna světla v domě byla rozsvícena. Na příjezdové cestě stály dva auta. Poznal jsem, že jsou Cullenových. Došel jsem ke dveřím, otočil klikou a vešel jsem dovnitř. Rozhlídnul jsem se. Dům byl uvnitř obrovský a opravdu nádherný. V tom jsem uslyšel něčí výkřik, poznal jsem že to byla Eywa kdo vykřiknul. Rychle jsem se chtěl běžet za ní, jenže se mi hned před nosem objevil Edward.
„Co tady sakra děláš?“ zeptal se mě.
„Co tady dělám? To vy jste mě všichni volali abych sem přišel protože se něco děje s Eywou. A teď jsem jí slyšel křičet, takže mi uhni z cesty“ zavrčel jsem na něho. Chtěl jsem kolem něho projít ale odrazil mě pryč.
„To ne Jacobe!“ zasyčel „tady bys neměl být. Jdi odsud.“
„Cože?! Ihned mě pusť! Jdu za ní!“
„Nerozuměls? Vypadni odsud! Pokud nechceš přijít k úrazu!“
„Dej mi pokoj pijavice. Starej se laskavě o svý.“ Zase jsem chtěl kolem něco projít, ale strhnul mě na stranu a chtěl se semnou prát. Pustili jsme se do sebe.
„Přestaňte!“ zakřičel někdo na schodech. Nechali jsme toho. Byl to Jasper který na nás zakřičel abychom toho nechali. Vyměnili jsme si s Edwardem nenávistívé pohledy potom jsem popošel blíž ke schodům.
„Jaspere co je s Eywou?“ zeptal jsem se ho.
„Nesmíš ho tam pustit!“ zavrčel Edward za mými zády.
„Pojď za mnou Jacobe“ řekl klidně Jasper. Ušklíbnul jsem se na Edwarda a šel nahoru. Prošel jsem kolem Jaspera a šel dál do místnosti ze které jsem slyšel výkřik. Ach můj bože! Řekl jsem si když jsem vešel do místnosti. Všude byla krev. Na posteli ležela Eywa a vedle ní seděla Alice. Carlisle stál vedle postele a díval se na mě když jsem vešel dovnitř. Při okně seděla Rosalie a vedle ní stála Bella. Emetta a Esme jsem nikde neviděl. Za chvíli za mnou přišli Jasper s Edwardem. Jasper došel k posteli na které ležela Eywa.
„Jdi na chvíli od ní Alice“ promluvil k té malé upírce. Alice vstala a šla si sednout vedle Rosalie.
„Chtěl jsi vidět Eywu?“ zeptal se mě Jasper „tak tady jí vidíš.“ Konečně jsem se podíval na Eywu která ležela na posteli. Měla zavřené oči a její barva kůže byla tak bíla, jako kdyby byla celá obalena do papíru. Celá se třásla. Všude byly pohozené prázdné láhve od krve. Krev byla všude. Chtěl jsem jít k Eywe ale když jsem byl asi tři kroky od postele, Carlisle mě zastavil.
„Ne Jacobe“ promluvil „nepřibližuj se k ní.“
„Sakra, proč ne? Co by mi mohla udělat?“ zavrčel jsem na něho.
„To nikdo neví. Je možné že by ti mohla ublížit.“
„Když neublížila vám, tak proč by mě ublížila?“ Carlisle chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho výkřik. Eywa se začala na posteli svíjet z bolesti, a začala křičet. Úplně se mi zatajil dech. Bylo to hrozné. Její křik mě trhal na kusy. Carlisle mě odstrčil pryč. Zase jsem stál ve dveřích a díval se na všechno co se děje. Jasper už seděl vedle Eywy na posteli a snažil se jí uklidnit. Edward zmizel a za několik vteřin byla zase zpátky a nesl snad 20 láhví krve. Dal je Carlislovi a ten hned jednu otevřel a dal jí napít. Vypila celou láhev a nejspíš se trošku zklidnila. Pořád se třásla a měla zavřené oči, ale už nekřičela. Vnímal jsem jak mi rychle tlouklo srdce. Potom se ještě zrychlilo, když Eywa konečně otevřela oči a podívala se na mě. Celým tělem mi prošel strach. Z těch krásných očí které jsem tak miloval se staly oči monstra. Změnily barvu černé, na rudou. Poprvé v životě jsem si všimnul, že Eywa má upíří zuby. Dva ostré lesklé špičáky. Celou pusu měla od krve. Nikdy jsem jí takovou neviděla. Viděl jsem když lovila zvířata, konečně jsem viděl jak vypadá když zabíjí lidi. Edward si všimnul že se bojím. Už zase stál přede mnou.
„Říkal jsem ti abys tady nešel. Nejhorší je na tom, že nevíme co to je. A nevíme jak jí pomoct. Ta krev jí sice pomáhá, ale jenom trošku. Za několik minut se zase dostaví bolesti“ začal mi vysvětlovat celou situaci. Poslouchal jsem ho tak napůl. Pořád jsem byl v šoku. Co se sakra stalo za ty 4 dny co jsem byl pryč? Co se od té doby stalo?
„Jacobe“ promluvil ke mně Edward.
„Ano?“ zeptal jsem se tiše.
„Kde jsi byl? A co se stalo předtím než jsi odešel.“
Začal jsem přemýšlet. Přece se nic nestalo. Všechno bylo v pohodě. Snažil jsem se vzpomenout. Moje přemýšlení mi přerušil Eywin výkřik a potom jsem viděl jak začala zvracet. Bella jí rychle podala misku. Viděl jsem jak zvracela krev. Odpornou hustou tekutinu.
„Proč jí dáváte krev, když jí stejně vyzvrací?“ zeptal jsem se.
„Nevyzvrací celou. A potřebuje jí aby měla alespoň nějakou sílu“ opověděl Edward. Chtělo se mi bečet, potřeboval jsem do něčeho uhodit. Měl jsem vztek, strach. Někdo koho jsem miloval musel tak trpět. Teď jsem jí miloval ještě víc. Počkat! Podíval jsem se na Edwarda.
„Cože?“ zeptal se mě „to, to myslíš vážně?“ Přikývnul jsem. Ale tohle bylo nemožné. Přece něco takového by se nestalo.
„Jak si to mohl udělat?“ zeptal se mě Edward.
„Jak? Edwarda já ji miluju“ odpověděl jsem
„Miluješ? Vždyť jsi jí opustil!“ zavrčel na mě. Tohle nebyla pravda. Jen jsem si uvědomil, že spolu nemůžeme být.
„Edwarde ona je upír, a já jsem vlkodlak“ snažil jsem se mu to vysvětlit. Nikdy bych jí neublížil. A ke všemu souhlasila s tím abychom to ukončili.
„Fajn, tak proč jsi to udělal a potom jí opustil?“ křičel na mě Edward.
„Co se děje?“ zeptal se po chvilce Carlisle.
„Nic“ odpověděl jsem rychle.
„Že nic?“ vyštěkl Edward, otočil se k Carlislovi „on se do ní označil! To se děje!“
Carlisle chvíli přemýšlel a potom řekl klidně „nemyslím si že to je ten důvod. Označil se do Renesmé, a nic se nestalo. Myslím si že můžeš být v klidu Edwarde.“ Carlisle se ho snažil za každou cenu uklidnit. Nechápu proč Edward tak zuřil. Naší konverzaci zase přerušil Eywin výkřik a zvracení. Carlisle byl hned u ní.
„Potřebuje další krev“ řekl Jasper. Edward mu hned hodil další láhev. Jasper ji otevřel a dal s ní napít Eywě. Do 5 sekund byla láhev prázdná. Eywa se zase na chvíli uklidnila. Položila hlavu na Jasperovou hruď, zavřela oči a jako kdyby chtěla spát. Najednou otevřela pusu, pořád byly vidět její upírské zuby a tiše zašeptala „Jacobe“. Podíval jsem se na Carlisle a potom na Japsera. Nechtěl jsem se dívat na Edwarda.
„Jaspere prosím, ať sem přijde“ zašeptala.
„To v žádném případě“ pronesl Edward. Podíval jsem se na něho zlostně.
„Edwarde to je v pohodě“ řekl Jasper „mám jí pod kontrolou. Pojď sem Jacobe.“ Udělal jsem několik kroků a došel jsem k posteli. Kleknul jsem si na kolena. Vzal jsem jí za ruku. Edward se na mě nejistě podíval, ale Jasper na mě kývnul jako že je to v pořádku.
„Jsem tady“ zašeptal jsem tiše.
„Jaku“ odpověděla mi. Stále se opírala o Jaspera a měla zavřené oči
„Pšt, nemusíš nic mluvit. Eywo musím se ti omluvit. Nevěděl jsem co se může stát. Všechno je to moje vina. Jsem naprostý hlupák, a sobec.“ Potom se strašně rozkašlala. Začala vykašlávat krev. Sklonil jsem hlavu. Chtělo se mi brečet když jsem jí tak viděl, vlastně jsem cítil že se mi do očí dostaly slzy. Celá se třásla. Zase se snažila promluvit ale nedokázala to.
„Doufal jsem, že to bude v pořádku. Miluju tě, a nikdy jsem tě neměl opouštět. Přísahám že to už nikdy neudělám. Řekni co mám udělat abych ti nějak pomohl.“ Díval jsem se na ní. Najednou mě ale někdo sebral a odhodil pryč. Dopadl jsem ke dveřím vedle Edwarda který mi pomohl vstát. Když jsem se vzpamatoval, všimnul jsem si že to byla Alice která mě odhodila pryč. Nechápal jsem co se stalo. Podíval jsem se na postel. Eywa už neležela ale seděla a byla nahnutá na stranu kde jsem před chvíli seděl. Potom se podívala na mě, vycenila zuby a zavrčela. Nevím jak to dokázala, ale najednou vyskočila a chtěla na mě skočit, jenže jí Jasper rychle chytil. Bella mu přiběhla na pomoc a oba jí položili zpátky na postel. Edward si rychle stanul přede mně. Eywa ležela na posteli, z jedné strany jí držel Jasper a z druhé Bella. Házela sebou na všechny strany a křičela. Zase ten křik který mě doslova trhal na kusy. Potom se zklidnila a zase začala zvracet.
„Co to sakra bylo?“ zeptal jsem se. Edward měl ustaraný pohled. Otočil se ke mně „chtěla na tebe zaútočit. Chtěla ti skočit po krku, a zabít tě.“
Cože? Řekl jsem si sám pro sebe. Proč by to sakra dělala.
„Protože se něco stalo, a nikdo stále neví co! Jacobe vážně už si na nic nevzpomeneš?“ zeptal se mě Jacob. Zavrtěl jsem hlavou. Opravdu jsem si na nic nevzpomínal. Potom promluvil Carlisle „možná vím co to je. Ty ses do ní označil. Četl jsem o tom spousta, a byla tam i že se vlkodlak dokáže označit do upíra. Domnívám se, že když ses do ní označil, něco se v ní zvrtlo, a bylo tam napsáno, že pokud se upír napije vlkodlačí krve, ponese z toho následky. Jenže, ona nemohla pít tvou krev, protože jsi naživu.“ Věděl jsem že upíří kousnuté by mě mohlo zabít, a taky jsem věděl že Eywa nepila nikdy mou krev. Proboha! Co když zabila někoho ze smečky? Proto mi Sam volal a chtěl semnou mluvit.
„Mluvili jsme se Samem“ odpověděl Edward „a všichni jsou v pořádku.“ Ještě že tak. Takže, Eywa pila mou krev a já o tom ani nevím?
„Mohla to udělat když jsi spal“ odpověděl mi na mou otázku Edward.
„Ale není jisté že je to tohle“ řekl Jasper. Podíval jsem se na postel a Eywa zase klidně ležel při Jasperovi. Nechápal jsem jak je možné že je u něho tak klidná. Věděl jsem že má schopnost, že může měnit její náladu, uklidnit jí, ale pochybuju že to v tuhle chvíli dělal. Edward si přečetl moje myšlenky „dokáže jí uklidnit proto, že je silnější než ona. Nejdřív to byla Alice která ji hlídala, ale potom jsme zjistili, že je Eywa moc silná, a Jasper je ten kdo jí proměnil, takže je silnější než ona.“ Zase jsem se vrátil k té myšlence že Eywa nejspíš pila vlkodlačí krev.
„Jaké z toho můžou být následky?“ zeptal jsem se. Carlisle chvíli přemýšlel a potom řekl „v případě že by opravdu pila tvou krev“ zamyslel se a potom se podíval na Edwarda „znamenalo by to, že tvoje krev jí láká.“
„takže vlastně všichni z naší smečky jsou v ohrožení?“ byl jsem vyděšený.
„Ne. Jenom ty. Pokud ovšem pila tvou krev, ale pokud pila někoho jiného, tak ten je v ohrožení.“ Bylo z toho všeho špatně. Takže jsem se vlastně stal její objetí. Skvělý. A nebo to byl někdo jiný, tím hůř, protože jsme netušili kdo to mohl být.
„Ale neznamenalo by to konec, musela by se naučit snášet tvojí krev“ Carlisle se mě snažil uklidnit. Ale byl jsem už natolik rozrušený, že jsem to nedokázal.
„Fajn, jednou, asi před týdnem mi tekla krev z ruky když jsem se řízl. Nevšimnul jsem si že by se té krve napila. Jedině že by jí vysála z koberce“ plácal jsem nesmysly. Přece by tu krev z té země nepila. Tvrdila mi. Že to utře když jsem šel do koupelny si to umýt, a když jsem přišel, tak vážně ta krev byla utřená. Potom jsem já sám šel vyhodit špinavý hadr. Nic jsem nechápal. Potom mi ale do hlavy přišla myšlenka, že když je jí teď tam špatně, možná že moje krev by jí pomohla. Edward okamžitě zavrtěl hlavou.
„To ani náhodou. Nebudeš jí dávat svou krev“ zavrčel na mě.
„Ale co když je to jediné co jí může pomoct?“ odpověděl jsem mu „před chvíli po mně vyjela, chtěla mou krev, musíme to alespoň zkusit.“
„Nevíme co se stane až ochutná tvou krev, možná už nikdy nebude moci přestat“ Edwardův hlas byl neklidný.
„Já vím, ale pokud jí to zachrání, tak klidně budu obětovat svůj život.“
„Ne nebudeš“ křičel na mě Edward. Potom se Eywa zase rozkašlala, a začala křičet z bolesti.
„Edwarde ona trpí, copak to nevidíš“ zeptal jsem se ho zoufale
„Ano já vím, ale pokud tě ona sama zabije tím, že tě vysaje, taky jí tím nepomůžeš.“ Byl jsem totálně zoufalý, potřeboval jsem najít nějaký způsob jak jí zachránit.
„Já jí pomůžu“ odpověděl něčí hlas zamnou. Otočil jsem se, a ve dveřích stál Sam.
„Cože?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Ptal jsem se Billyho, a jedině vlkodlačí krev jí zachrání.“
„Tak to v žádném případě Same! Je to moje vina, a já ji napravím.“
„Ona mě nezabije“
„Že ne? Když se do tebe zakousne, tak tě zabije jed který je v ní a ke všemu z tebe vysaje krev!“ křičel jsem na něj.
„Nemusíš se bát“ usmál se „nic se mi nestane a ke všemu, dlužím ti to.“ Cože? Proč by mi něco dlužil? On to vážně nesmí udělat, protože když to udělá tak,.. AU! Najednou mi někdo něco vrazil do břicha. Upadl jsem na zem. Sam prošel kolem mě. Všimnul jsem si že má v ruce nůž. Potom se říznul do ruky posadil se vedle Eywy na postel. Edward mi mezi tím vyndal to něco co jsem měl zabodnuté v břiše. Začalo se to hojit, ale stále jsem cítil bolest a ležel jsem na zemi. Potom ale jako kdybych dostal kladivem po hlavě.
„To ne!“ zakřičel jsem. Ale bylo pozdě. Eywa se zakousla Samovi do ruky. Můj bože! To ne! Rychle jsem se postavil na nohy, a chtěl jsem jím v tom zabránit, ale Edward s Bellou mě chytili.
„Sakra zastavte jí!“ ale bylo pozdě. Viděl jsem jak si Eywa užívá když zabíjí mého nejlepšího přítel. Z oka mi ukápla slza. Všechno bylo ztraceno. Nejen že Eywa zabije Sama, ke všemu bude navždy pít vlkodlačí krev. Zabije celou smečku, a nakonec i mě. Sklonil jsem hlavu. Nedokázal jsem se na to dívat. Najednou ale někdo vykřiknul. Zvedl jsem rychle hlavu. Samovi se podařilo odrhnout se. Díky bohu, nic mu nebylo. Vypadal v pohodě. Vzal si ručník a utřel si krev z ruky. Díval jsem se co se bude dít dál. Všechno vypadalo tak klidně. Eywa po chvíli zvedla hlavu. Její oči se zase měnily v černou barvu. Její upíří zuby zmizely. To snad ne, všechno je za námi. Zase jsem se cítil šťastný že je po všem. Ale jen do chvíle, než Eywa vyskočila z postele a rozběhla se naproti mně.
