TWILIGHT saga: Našli mě, našli nás, je všeho konec?
TWILIGHT saga - Našli mě, našli nás, je všeho konec?
Pobíhala jsem lesem. Potřebovala jsem si trošku provětrat hlavu a zajít na lov. Byl to už týden, co jsem byla zasnoubená s Jacobem. Taky jsem přestala chodit do školy. Měla jsem spoustu neomluvených hodin, takže by mě stejně ředitel po nějaké době vyhodil. Proto jsem odešla sama. Byla jsem na louce, která byla kousek od La Push. Ostrý pach vlků mi narážel do nosu, to mi ale nevadilo. Na to jsem už byla zvyklá. Bylo oblačno, ale byl teplý den, na Forks a na to že byl listopad velice teplý. Ovšem lidem si museli, když šli ven vzít mikinu nebo bundu. Já si se na sebe vzala džíny a k tomu černé tílko. Musela jsem být opatrná, aby mě nikdo neviděl, lidé by si o mně mysleli, že jsem blázen.
Podařilo se mi chytit dva jeleny. To mi pro dnešek stačilo. Jen jsem tak pobíhala po louce, neměla jsem co dělat. Všude bylo ticho. Les, který byl kolem louky, byl pokrytý barevným listím. Mám moc ráda podzim, a bylo hezké pozorovat, jak se změnil za poslední století. Občas se na obloze objevilo slunce a zase zalezlo. Bylo krásné pozorovat, jak se ve světle mění všechny barvy přírody. Lehla jsem si na trávu. Začala jsem pozorovat oblohu, na které bylo spousta mraků. Měly různé tvary, snažila jsem se z toho vytvořit komiks, ale po chvilce mě to přešlo.
Najednou se něco pohnulo. Rychle jsem vyskočila na nohy a podívala se kolem. Poslední týden jsem žila trochu ve strachu. Pořád jsem se bála, že se někde objeví někdo od Volturi. Zase se něco pohnulo v lese. Otočila jsem.
„Sakra!“ zavrčela jsem, když jsem uviděla Jacoba „vyděsil si mě.“
„Promiň“ řekl chraplavým hlasem „chtěl jsem tě překvapit“ potom se usmál.
Potom ke mně přišel a políbil mě.
„Co tady děláš?“ zeptal se mě.
„Nic“ zamumlala jsem „jen tady ležím a pozoruju přírodu. Co tady děláš ty?“
„Hledal jsem tě, a doma jsi nebyla. Napadlo mě, že budeš tady.“
Tohle místo jsem měla moc ráda. Byla to krásná louka, daleko od lidí. Daleko od upírů, spíše, daleko od Edwarda Cullena, upíra co se rád vrtal v mé hlavě. Měla jsem Edwarda moc ráda, ale někdy mě štvala jeho schopnost. Před ním nešlo nic utajit.
„Proč jsi mě hledal?“ zeptala jsem se.
„Chyběla jsi mi“ usmál se na mě. Je pravda, že jsme se neviděli už celý týden. Posledně tehdy na pláži. Pevně jsem ho objala. Byla jsem ráda, že tam byl. Komu by se nelíbilo celé dny trávit s někým, koho milujete?
Zase jsem se položila na trávu. Jacob si lehl vedle mě. Začala jsem ho zase líbat. Poznala jsem, že Jacob by chtěl v tomhle pokračovat, ale já jsem cítila strach, že by tam někdo přišel.
„Eywo?“ zeptal se mě „co se děje?“
„Jaku, víš“ zamyslela jsem se „nemyslím si, že jo to dobrý nápad. Začínám se bát, že nás Volturi najdou.“
„Edward ti úplně začernil myšlenky!“ zavrčel na mě „ještě před týdnem jsi byla v pořádku, a od doby co s tebou mluvil Edward. Týden jsem tě neviděl.“ Potom se posadil.
Nechtěla jsem, aby byl na mě naštvaný. Taky jsem se posadila, seděla jsem kousek za ním.
„Jaku, ty je neznáš. Nevíš, co Aro dokáže“ pohladila jsem ho po rameni. Potom se na mě otočil „přece jsi sama říkala, že by mě nezabil, protože ví, jak by ti tím ublížil.“
„Ano já vím, ale on tě nemusí zabít, mohl by ti jenom nějak ublížit, a to nechci.“ Zase jsem ho pohladila a snažila jsem se ho políbit. Ale když jsem si sedla před něj, abych ho políbila, otočil hlavu.
„Jacobe, nech toho!“ zavrčela jsem na něj.
„Čeho mám nechat? Toho všeho? Fajn, jak chceš“ chtěl se postavit na nohy, ale rychle jsem ho popadla za ruku a stáhla dolů. Potom jsem mu chytila obličej a začala ho líbat. Chtěl se tomu ubránit, ale nepovedlo se mu to. Zase si zpátky lehnul a já si lehla na něj. Naše líbání pořád pokračovalo.
Bylo krásně vedle něho ležet. Slunce se teď na obloze objevovalo pořád častěji. Pozorovala jsem nebe. Vnímala jsem, jak se Jacob nadechuje a jaké zvuky dělá jeho srdce. Podívala jsem se na něho, hleděl na oblohu a nad něčím přemýšlel. Nechtěla jsem se ho ptát na co. Jen jsem chtěla ho pozorovat. Všimnul si toho, a taky se na mně podíval. Usmál se na mě.
„Proč mě tak pozoruješ?“ zeptal se.
Mlčela jsem, proč jsem se na něj tak dívala? Protože byl nádherný a já ho milovala.
„Vnímáš mě?“ usmál se „slečno Northová, paní Blacková?“ začal se smát.
Taky jsem se začala smát. Paní Blacková, to znělo krásně. Evelline Dollores Black, znělo to tak krásně. Zase jsem ho musela políbit, zase a zase.
Být s ním bylo to nekrásnější co jsem mohla prožívat. Snažil se ze mě servat oblečení, ale nedovolila jsem mu to. Rozesmál se. Podívala jsem se mu hluboce do očí a připadalo mi že jsou snad ještě krásnější než předtím. Přitiskla jsem pomalu své rty na jeho. Jen jsem je na ně položila nic víc.
„Co se stalo?“ zeptal se najednou Jacob vyděšeně. Něco jsem zaslechla a vyskočila jsem na nohy.
„Někdo tady je!“ zavrčela jsem.
„Cože?“
„Jsou tady!“ rychle jsem se otočila a podívala jsem se kolem. To nemohla být pravda! Slyšela jsem se, cítila jsem je. Volturi, byli tady!
„Kdo je tady?“ Jacob také vstal a díval se kolem.
„Volturi“ zašeptala jsem tiše „našli mně.“
„Jsou tady všichni?“
„Aro tady není.“
„Ještě že tak“ všimla jsem si že si Jacob oddychl.
Trvalo ještě několik sekund a potom se z lesa vynořili. Na sobě černé hábity, a za nimi se táhla mlha. Slunce se najednou schovalo, jako kdyby se bálo. Bylo jim špatně vidět do tváře, ale poznala jsem Felixe, a Jane. Udělali ještě několik kroků a stáli hned před námi.
„Così qui si nasconde“ řekl muž co stál nejblíže, znamenalo to ‘Tak tady se schováváš‘ potom si sundal kápi z hlavy. Byl to Caius, podívala jsem se na upíry co stály za ním. Všichni už měli odkryté hlavy. Felix, Jane, Demetri, Marcus, Caius, Alec, byli tam všichni. Teda skoro všichni, Aro tam nebyl.
„Chi è questo?“ zeptal se Marcus, chtěl vědět kdo je Jacob.
„Non è amico mio, non temere“ odpověděla jsem mu.
„Cože?“ zeptal se najednou Jacob „o čem si to tady povídáte?“
„Stai zitto! Sakra, mlč“ řekla jsem na Jacoba.
„Divně zapáchá“ ozvala se Jane a ušklíbla se.
„Ty snad voníš pijavice?“ odezval se Jacob.
„Sklapni, čokle.“ Zavrčel na Jacoba Alec.
Všimla jsem si Felixe jak se na mě dívá. Bála jsem se takového pohledu. Byl přísný, bolestný, nebezpečný.
„Tak kdo je to?“ zeptal se znova Marcus.
„Už jsem ti říkala že ho neznám, potkala jsem ho tady. Neznám místní ty vlky“ zalhala jsem Marcusovi. Jacob se na mě nechápavě podíval, ovšem já jsem se stále dívala na Maruce. Snažila jsem se jím namluvit že ho neznám, že s ním nemám nic společného.
Najednou se mým tělem prohnala šílená bolest. Poznala jsem to, Jane a její mučení.
„Přestaň“ zařval Jacob. Jane toho nechala a Marcus s Caiusem si vyměnili pohledy. Podívala jsem se na Jacoba „nemusíš mi pomáhat“ zavrčela jsem na něj. Bylo mi z toho špatně. Chtěla jsem aby co nejdřív vypadli.
„Takže“ pronesl Caius „jen jste se tak potkali? To ti nevěřím, nemysli si že jsme tak hloupí. Aro poznal že se něco děje.“
„Co by se dělo?“ zeptala jsem se.
„Ty ho znáš že ano?“
„Už jsem ti říkala že ne.“
„Neznáš mě?“ zeptal se Jacob „jsi si tím jistá?“ Podívala jsem se na něj „naprosto“ odfrkla jsem.
Jacob se začal hlasitě smát „jak myslíš“. Potom popošel ke mně dal mi jednu ruku kolem pasu a políbil mě. Rychle jsem ho odhodila pryč.
„Co to děláš?!“ zavrčela jsem na něj. Chtěla jsem se do něj pustit ale Marcus mě zastavil. Chytil mě za krk.
„Pořád mi budeš tvrdit že ho neznáš?“ byl naštvaný.
Cítila jsem jak se dusím „dobrá znám ho“ kdyby takhle vzal člověka za krk, bylo by už po něm. Mě to způsobovalo to, že jsem se dusila.
„A co dále?“ zeptal se Marcus.
„Už nic“ řekla jsem tiše.
„Lžeš!“ zavrčel a přitlačil víc.
„Znám ho dobře.“
„Jak dobře?“
„Proboha!“ vykřikla Jane „ona, ona je zasnoubená!“ Rychle přiběhla ke mně a zvedla mojí levou ruku a ukázala ji Marcusovi. Ten mě okamžitě pustil a odhodil na zem. Upadla jsem před Jacoba.
„Cože?!“ zařval na mě Caius „ještě mi řekni že jsi zasnoubená s tím vlkem!“
„Nejsem!“ bránila jsem se.
„Ale ano jsi se mnou zasnoubená“ Pronesl hrdě Jacob.
„Sklapni Jacobe!“ zavrčela jsem na něj.
„Vezměte je“ zavelel Marcus „tohle si Aro s nimi vyřídí sám.“
V tom se ale Jacob rozběhl pryč, utíkal a najednou se proměnil ve vlka. Stál na druhém konci louky a chystal se zaútočit na Caiuse. Rozběhl se a chtěl mu skočit po krku, ale rychle jsem vstala a odhodila ho pryč. Potom ke mně přiběhl Demetri a chytil mi ruce. Felix s Alecem chytili Jacoba. Ten sebou pořád cukal a chtěl je kousnout ale nepodařilo se mu to. Byli jsme oba v zajetí. Vedli nás pryč z louky. Dívala jsem se na Jacoba který se zpátky proměnil v člověka.
„Oblečte ho“ řekl Caius. Poté mu Alec oblekl kalhoty.
Pokračovali jsme dál. Věděla jsem že bude zle. Nemohla jsem se setkat a Arem. Co když Jacoba zabije? To nesmí, ať raději zabije mne. Hlavně ne jeho. Udělali jsme ještě pár kroků, a najednou země pod námi zmizela. Všechno se roztočilo. Jacob byl mimo, jako kdyby omdlel.
