Welcome to my diary !

Otočila jsem klíček ve dveřích, udělalo to tiché cvak a dveře se otevřely. Vešla jsem dovnitř. Všude byla tma a ticho. Podívala jsem se na hodiny, co stály na stolku, byly dvě hodiny ráno. Sundala jsem si mikinu a hodila ji na křeslo vedle stolku. Najednou něco udělalo cvak, a v místnosti ve které jsem byla, se rozsvítila lampa. Trošku mě to vyděsilo. Když jsem se podívala po místnosti, abych zjistila, co se stalo, že se světlo rozsvítilo, zjistila jsem, že to byl Edward, kdo to světlo rozsvítil.

„Páni, ahoj Edwarde“ řekla jsem a usmála se na něj. Co tady dělá ve dvě ráno? Prošla jsem kolem něj do obývacího pokoje. Tam jsem rozsvítila lampu a posadila se na pohovku. Podívala jsem se kolem, no tohle! Bella mi uklidila celý byt!

„Přesně tak“ zavrčel na mě Edward, který už také stál v obývacím pokoji, ruce měl složené na prsou a probodával mě pohledem. To zas bude. Řekla jsem si sama pro sebe, ale věděla jsem, že on to taky ví. Potom zase začal mluvit „Bella ti tady uklidila zatím co tys, hm“ zamyslel se „pobíhala někde? Užívala si? Zasnubovala se?!“ zase na mě vrčel. Cože? Jak, jak je možné že už o tom ví?

„Ty jsi mě sledoval nebo co?“

„To ne! Ale Jacobovy myšlenky byly neskutečně hlasité! On sám za mnou přišel, aby se pochválil!“ To už měl ruce volně podél těla a křičel na mě. Udělala jsem znechucený výraz, a podívala se jinam.

„Proč tebe to tak štve?“ otočila jsem se zase zpátky na něj.

„Proč že mě to štve?“ udělal několik kroků a sednul si ke mně na pohovku „Eywo, tobě nedochází, co jste udělali? Ty jsi upír, on je vlkodlak! A ke všemu, Aro Volturi je tvůj otec!“

„Proč do toho zatahuješ Ara?“ podívala jsem se na něj nechápavě „on je odsud stovky kilometrů, o tomhle se vůbec nemusí dozvědět! A i kdyby ano, tohle mu může být jedno, je to moje věc.“

„Ty si myslíš, že tohle se vám podaří utajit?“ podíval se na mě nenávistivě.

„A jak by se to mohli Volturiovi dozvědět?“

„Mají Demetriho, kdykoliv vás může vystopovat, a uvidí vás. Přece jen, jsou to Volturiovi.“

„Edwarde, několik let mě Volturiovi nedokázali najít, myslím, že aby mě našli teď, zase jim to bude nějakou dobu trvat.“

„Kdyby Aro chtěl, našel by tě do několika minut Eywo.“

Nechtělo se mi dál poslouchat to, co říká. Chtělo se mi myslet na to krásné, co se stalo. Zasnoubila jsem se s Jacobem Blackem. Já se provdám za Jacoba Blacka. On bude můj manžel, navždy.

„Nerad tě vyrušuju při tvém snění“ pronesl najednou Edward stále rozčílený „ale pořád trvám na tom, že je to nebezpečné a měli byste to zrušit.“

Postavila jsem se rychle na nohy a podívala se na něj „co mi to říkáš Edwarde? Že je to nebezpečné?“ stále jsem se na něj dívala „je to nebezpečné asi tak jak tvoje svatba s Bellou? Nebo snad to jak byla Bella těhotná? To když jsi Bellu proměnil? Opravdu je to tak nebezpečné?“

Taky se postavil, byl o hodně vyšší než já.

„Možná kdybys neměla nic společného s Volturi, tak by to nebylo nebezpečné. Je ti jasné, že on může Jacoba klidně zabít?“

„Ale on to neudělá, Edwarde. Ví, že ho miluju.“

„Nikdy nevíš, čím tě on překvapí.“

     Zase mi bylo jedno, co říká. Převrátila jsem očima a zase se posadila.

„Moje svatba s Bellou“ promluvil „byla nebezpečná, ale já bych jí nikdy neublížil. To ty víš.“

Podívala jsem se na něj „jednou jsi to udělal. Když jsi jí opustil.“

„Ale vrátil jsem se.“

„Ne, ona musela jet za tebou.“

„To proto, že mi Jacob řekl, že je mrtvá.“

„On neměl na mysli Bellu.“

Dál už mlčel. Ponořila jsem se zase zpátky do svého snění. Počkat! Řekl snad Jacob Edwardovi o tom, co se stalo, o tom.

V tu chvíli na mě Edward vrhl ještě horší pohled, než měl celou dobu.

„Samozřejmě že mi o tom řekl!“ zaštěkal na mě „jak jste něco takového mohli udělat?“

„V našem případě se nemůže nic stát.“ ušklíbla jsem se na něj. Potřebovala jsem si do něj trochu rýpnout.

„No je fajn že ses pobavila. Ale já jsem na tom pořád líp než ty. Bella se ze všeho dostala, teď je upírka a společně máme Renesmé.“

„A u mě se tohle ani stát nemůže, protože jsem mrtvá.“

„Ty si to opravdu neuvědomuješ?“ teď se na mě díval velice zvláštním pohledem.

„Co si mám uvědomovat?“ nechápala jsem.

„Ty dobře víš, co s Jacobem udělá upíří jed. Zabije ho to.“

„Cože? Jak by se do něj ten jed dostal?“ Co to Edward povídá.

„Při takové věci lehce“

„A jak asi? Nemám na sobě žádnou odřeninu, nic.“

     Edward se zatvářil, jako že už se o tom nebude bavit „jak myslíš“ dodal „nebuď ale překvapená když ho to zabije.“

„Pořád nechápu, co máš na mysli“ dívala jsem se na něj nechápavě. Kdybych věděla, že je to pro Jacoba nebezpečné, nikdy bych to neudělala. Vím, že celé moje tělo bylo plné jedu, ale ten jed byl schován pod mou tvrdou kůži. Neexistovala věc, která by se pod ní dostala. Musela bych Jacoba kousnout, aby se do něj ten jed dostal, a na tohle jsem si dávala pořádný pozor. Tohle jsem už dokázala ovládat, ale Edward mě pořád bral jako upírského amatéra.

„To není pravda“ podíval se na mě zlostně, uvědomila jsem si, že si zase přečetl moje myšlenky „tohle si o tobě nemyslím, jen tě chci varovat před věcmi, do kterých se pouštíš. Chci ti jenom pomoct Eywo.“

„Já vím, Edwarde, ale já vím, co dělám, Jacobovi bych nikdy neublížila, to mi věř“ snažila jsem se na něj usmát, ale nějak jsem to nedokázala. Pořád jsem měla zlost.

„Budu ale klidnější když to zasnoubení zrušíte.“

„Zvládnu to, my to zvládneme.“

„Eywo“ řekl tiše a chtěl ještě říct, ovšem já mu to nedovolila.

„Já vím, Edwarde, bude to těžké, a když se to Volturi dovědí, bude zle. Ale ať se stane cokoliv, budu bojovat za to, abych mohla být s Jscobem.“

„Jak myslíš. Ale pamatuj na to, že jsem tě před tím varoval.“

„To budu“ konečně jsem se na něj usmála, a on mi usměv opětoval, ovšem byl to úsměv, na kterém bylo poznat, že se ten kdo ho má na tváři trápí.

„Tak já už půjdu“ řekl po chvilce mlčení „měj se, ahoj.“

„Ahoj“odpověděla jsem mu. Potom se otočil a odešel ke dveřím.

Uslyšela jsem, jak za sebou zavřel dveře. Ještě chvíli jsem tam jenom tak stála, potom jsem si lehla na pohovku. Zavřela jsem oči a přemýšlela, o tom co mi Edward řekl. Věděla jsem že má pravdu, ale když jsem řekla “ano“, věděla jsem, do jakého rizika jdu, a nikdy bych to nevzala zpátky.